Je spousta pojmů a jmen, které ve světě špičkového hi-fi zevšedněly a staly se čímsi, k čemu mnozí (možná není příliš odvážné říct, že většina) milovníci dobrého zvuku vzhlíží jako k nezpochybnitelnému standardu „toho jak se to má dělat“. Jednou z takových stálic je rozhodně i osmistovková série anglických Bowers&Wilkins, jejíž nová generace po šesti letech vývoje a výzkumu v jednom z největších a nejlépe vybavených R&D oddělení audio planety právě spatřila světlo světa.
Řada své jméno získala podle až ikonického modelu 801 ze začátku 80. let 20. století (a ten zase podle toho, že šlo o 1. model pro 80. léta = 801) a letošní inovace, nahrazující stále výtečnou, ale přeci jen už lehce zaprášenou verzi D3, se víc než dřív odkazuje právě až k těmto prvním kořenům – alespoň podle slov svých autorů.
Na první pohled byste patrně řekli, že 802 D4 přebírá většinu prvků z předchozí generace, nicméně čím déle spočíváte na nové řadě pohledem, tím více detailů a změn na vás „vyskočí“. Takový ten všeobecný pocit z designu nového modelu zůstává, jen je jaksi „současnější“ – začíná to u podlahy hranatějším tvarem většího podstavce (stále má chytře kolečka, která po umístění snadno „vyřadíte“ vyšroubováním hrotů), pokračuje lehounce jinou geometrií basové části ozvučnice (ale stále platí, že vpředu je klenutí a dozadu se kapkovitě zužuje) a přes výrazně jinou horní plochu této částí (elegantní kožený povrch od Connolly doplňuje obroubil výrobce hliníkovým páskem) navazujeme pohledem na známou siluetu „turbínové hlavice“, tedy oddělené ozvučnice středotónového reproduktoru a končíme na neméně povědomé protažené trubici s vysokotónovou kopulkou, kterážto idea poprvé spatřila světlo světa začátkem 90. let u legendární kreace Nautilus.
Teď ještě jednou a podrobněji. Celá ozvučnice stojí na bytelné kovové základně, sloužící převážně jako stabilizační prvek. Samotná skříň je konstruovaná originálně – v jihoanglické firemní továrně se na speciálním „kopytu“ zapékají vrstvy dýhy a plátů suchého lepidla, aby po zhruba 25 minutách vzniklo to, co vidíte před sebou (samozřejmě to až po dalším důkladném – a také robotickém! – opracování a začištění frézou, brusným a leštícím procesem). Klenutá konstrukce má za úkol prakticky odstranit difrakce od hran (žádné nejsou), čemuž pomáhá i zasazení měničů do tubusů, čouhajících poměrně výrazně z těla reprosoustav.
Nosná konstrukce reprosoustav je ale uvnitř – jde o nejnovější variaci na firemní „mřížku“ (Matrix), tentokrát jsou vodorovné i vertikální překližkové profily (kvůli pevnosti se nepoužívá MDF) doplněné o řádnou porci hliníkových nosníků, takže zejména čelní plocha méně rezonuje. Další zpevnění představuje po celé výšce se táhnout hliníkový profil v zadní části, který nejenže spojuje konstrukci, ale také slouží jako montážní a chladící plocha pro moduly frekvenční výhybky. A samozřejmě tu jsou dva páry pěkných reproterminálů, umožňující u B&W obzvláště prospěšný bi-amping i bi-wiring.
Ozvučnice středotónového měniče (ona „turbínová hlavice“) je přes antivibrační mechanismy zasazena do horní desky (v této generaci nikoliv dřevěné, ale hliníkové) základní ozvučnice – tento prvek je vyfrézovaný z jediného mohutného hliníkového boku a má navíc uvnitř v předozadním směru umístěná žebra, zpevňující dále už tak pevné tělo. Výsledkem by měl být prostor, který vůbec nebude zabarvovat výslednou reprodukci.
Inovovaný je pak tubus vysokotónového měniče – je mnohem delší (prakticky přes celou hloubku reprosoustav) a to má umožnit ještě lepší postupné utlumování energie ze zadní strany vysokotónové membrány. Cílem je dosažení čistšího zvuku, jak jinak.
802 D4 jsou pěkně robustní drobečci – na výšku mají poctivých 121,8 cm, do šířky 41,3 cm a do hloubky 60,2 cm. S hmotností 88,1 kg budete rádi, že máte k dispozici ona chytrá kolečka v základně.
Výšky hraje osvědčená kopulka z umělého diamantu, tento materiál používá Bowers už ve čtvrté generaci. Membrána má průměr běžných 2,5 cm a ukrývá se za řídce tkanou mřížkou.
Na středech pracuje neméně osvědčený materiál Continuum (což je firemní variace na téma kevlaru, byť jde o vlákna s lepšími parametry) v FST provedení – to znamená, že kónus membrány nedrží na místě klasický přední vlnkový závěs, ale polymerová vlnka vzadu (a tím působí „bezzávěsově“). Průměr reproduktoru je 15 cm, jeho magnetický systém je pak kovovou tyčí opřený o zadní plochu hlavice, což zlepšuje jeho přesnost.
V mohutných hliníkových „tunelech“ v hlavní velké ozvučnici sedí dvojice basových reproduktorů s membránou Aerofoil, která má proměnlivou tloušťku (tak trochu jako křídlo letadla, z čehož získal materiál své jméno) a kombinuje tenkou svrchní vrstvu s pěnovým jádrem. Oba měniče mají průměr 20 cm.
Za zmínku stojí ještě to, že bassreflexový otvor ústí do nevysokého otvoru mezi hlavní ozvučnicí a základnou (což je tradiční řešení), hlavně ale to, že Bowers & Wilkins změnili při konstrukci nové řady řádově stovky prvků, tedy prakticky každý jeden bod reprosoustav. Nové jsou koše, nové jsou magnetické systémy, nejzajímavější (a notně exotický) je pavouk středotónového měniče, který netvoří klasická látková plocha, ale v podstatě jen polymerový kroužek s vlákénky (takže jde spíše o pavučinu než pavouka). Má to zamezovat ovlivnění membrány i tím naprosto nepatrným tlakem vzduchu, který způsobuje běžný pavouk. A také je to pěkný důkaz toho, na jak jemné konstrukční finesy se už v B&W zaměřují, aby svoje výrobky posunuli kupředu.
Z technických parametrů uvádí Bowers hlavně ty základní – 802 D4 hraje v rozsahu 17 – 28 000 Hz (+/- 3 dB), citlivost má nadstandardních 90 dB / 2,83 V / m a jmenovitou impedanci 8 ohm, i když to je s ohledem na přiznaný propad ke 3 ohmům poměrně diskutabilní.
802 D4 jsme poslouchali v pražském showroomu dovozce – měli jsme možnost porovnávat se všemi ostatními modely nové série, ale také s modely 803 D3 a 805 D3, případně různorodým průřezem vyšší částí portfolia Sonus faber. Hrálo se přes dobře známý systém McIntosh – MCD600 / C2700 / MC1.25KW a to přes nejvyšší modely kabelů AIR od InAkustik.
Pokud se v něčem 802 D4 liší oproti svým menším sourozencům 803 D4, tak je to v tom, jak umně umí přidat do klidného zvuku výraznější napětí, zejména ve spodních oktávách. Basový základ v Dukeově „Say That You Will“ („Follow the Rainbow“ | 2010 | epic | 88697779882) měl krásnou tenzi, samozřejmě i plnorozsahovou hloubku a přestože basu byly „plné vagony“, nečněl z celkového rozsahu, nevnucoval se ani pocitově nedominoval. Je to i tím, že sází mnohem více na audiofilskou informativnost, rozmanitost a utaženou, klidnou přesnost, než na sílu, váhu a hutnost jako dřív. U 802 D4 je pak cítit perfektní soulad formy i obsahu, je to uvolněný, samozřejmý přednes s nadhedem a sebejistotou bez potřeby předvádět se. V prvních chvílích můžete mít pocit uměřenějších hlubokých tónů, než tomu bylo dřív, ale není to tak – jsou jen mnohem méně technické.
Naprosto netechnické a organické – což je vlastně obrovská proměna oproti dřívějšímu ladění – jsou také středy. Znělý hlas Loreeny McKennit v „All Souls Night“ („The Visit“ | 2006 | Quinlan Records | 0774213510426) byl podaný s okouzlující otevřeností, zněl zcela nesvázaně a bez pocitu anaytičnosti. Zvuk je klidný, hladký až jemný a přesto když se zaposloucháte, je ve středech více informací než dřív. Hlas je komplexnější a plastičtější, má jemnější doznění, také zřetelně lépe slyšíte jednotlivé doprovodné vokály. 802 D4 neubral nic z firemní tradice a schopnosti odhalovat nahrávky, činí tak ale o třídu důstojnějším, elegantnějším a realističtějším dojmem. Z monitorové dokonalosti přeladili v B&W zvuk na skutečný a živý.
Výšky na diamantových řadách 800 byly u B&W vždy výrazně, živé a jasné, ani 802 D4 nepůsobí jinak, ale přesto je to zcela odlišný styl reprodukce. Výšek v „Next Time You See Her“ (Eric Clapton | „Slowhand“ | 2012 | Polydor | 5340724) je stále dost, jsou zřetelné v každém okamžiku, lhostejno zda hrajete potichu či nahlas. Jsou svěží, rychlé a znělé, jak se na diamant sluší a patří, přesto ale působí způsobněji, jemněji a méně „probíjejícím“ způsobem, než kdykoliv dřív. Zároveň má ale činel audiofilsky precizní podání struktury, každý úder je doslova fantastickým divadlem informací, dozvuků, nuancí a je to téměř holografické zpodobnění nahrávky. Přispívá k tomu dozajista i nenucenost, s kterou se tak děje, míra nenásilné, nemechanické suverenity je podmanivá.
802 D4 jsou už opravdu velké reprosoustavy, jakkoliv to jejich kulaté tvary docel skrývají. Mají tak v sobě dost „místa“, aby nemusely omezovat dynamiku nahrávek – přesto, ta lehkost, s jakou naplní i větší poslechový prostor energií bicí soupravy Billa Brufforda v „Some Other Time“ („If Summer Had Its Ghosts“ (1997 | Discipline | 633367970527), ta je obdivuhodná. Snoubí v sobě totiž nenásilný, samozřejmý způsob reprodukce, která dává najevo, že zvládne naprosto cokoliv a přidává k tomu (na rozdíl od minulých generací, ale i současných nižších modelů) tu pumpující důraznost, kdy máte nejen super rychlý a utažený zvuk, ale také přirozenou masivnost nástroje, tu razanci, která vám při vysoké hlasitosti s každou ranou bezmála vyrazí dech z těla. Je to už jako na živém koncertě a limitem se tu stává elektronika, prostor a vaše uši.
Přesto nejsou 802 D4 jen „koncertní“, zvládají i intimní, bezmála monitorový přednes – ale bez té technické strohosti, kterou si pod slovem „monitorový“ jistě hodně z nás představí. Kytaře Michaela Hedgese v „Bensusan“ („Aerial Boundaries“ | 1984 | Windham Hill Records | 01934110322) tak už nedominuje tvrdý detail strun, ale je o skutečně živé zpodobnění špičkové nahrávky. Nové 802 D4 na vás hudbu nevrhají s nekompromisností letících šrapnelů, ale nechávají ji znít s otevřenou laskavostí, aniž by to znamenalo ošizení rozlišení, protože tu slyšíte až děsivě snadno i ty nejmenší podrobnosti. Je v kontextu tradic tohoto anglického výrobce až šokující, jak v klidu a decentně přednes probíhá a přesto je naprosto v kontextu těchto tradic, že si lze 802 D4 představit jako opravdový profesionální monitor.
V dané konkrétní místnosti měly 802 D4 snad až obří zvukové proporce, v „Messy Bessie“ („Back at the Chicken Shack“ | 2007 | Blue Note | 0946 3 92777 2 8) byla reprodukce krásně široká i hluboká, zcela oproštěná od hmoty ozvučnic a protažená krom pravolevé osy také úžasně do hloubky. Rychlý, lehký a perfektně kontrolovaný zvuk usazuje nástroje daleko od sebe, s jasně zaříznutými konturami a opět až monitorovou lokalizací. Takhle nějak si představujeme řád, reprodukci, kde všechno má své místo a zároveň má zvuk jako celek naprostou svobodu.
Ozzyho „I Just Want You“ („Ozzmosis“ | 2014 | Qobuz | 24 / 96) pak byla prostě a jednoduše orgií zábavy – můžete si hudbu užít jak chcete, je to reprodukce bez praktických limitů, robustní a přitom parádně rychlá v basech, fantasticky otevřená a detailní ve středech a jasná, ale stále neagresivní na výškách, hlavně ale lákající k libovolně dlouhému, neunavujícímu poslechu. Hudba tady proudí a vy chcete jen dál a víc, můžete hrát potichu a 802 D4 zůstávají poměrně plné, ale rozhodně perfektně čitelné, zatímco v hlasitostech až po ty, které jsou zdraví nebezpečné zůstávají čisté a klidné. Možná, že tu není tak syrový drajv, jako u předchozích generací, ale je to stejně zábavnější zřetelně snáz pohlcující zážitek.
Že jsou osmistovky od Bowers&Wilkins špičkové reprosoustavy, o tom nikdy nebylo pochyb. Nová generace ale naprosto nečekaně a výrazně přehodila výhybku a přestože na první pohled zůstávají 802 D4 jen lehce faceliftovanou variací na předchozí téma (ač alespoň nepatrně bylo změněno téměř všechno), zvukovým charakterem a hlavně kvalitativním posunem vás přikovají do křesla s ústy otevřenými (patrně abyste jimi nasáli co největší porci oblíbené hudby…). Ta otevřenost, transparentnost, rychlost, lehkost, detailnost a dynamika berou dech i jako jednotlivé aspekty reprodukce, ale nejúžasnější je to, jak organicky se všechny ty technologie a charakteristiky propojí do jediného komplexního celku, který umí nejlépe jedno – ustoupit z cesty hudbě a nechat ji dštít přímo nasycenou emocemi a zážitky ze všech stran přímo k vám. Bowers&Wilkins 802 D4 jsou lístkem do první třídy v expresu do krajiny hudební opojné blaženosti a zážitkového blahobytu!
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo ze vzdálenosti 1 m v ose mezi tweeterem a středotónovým měničem a to v uzavřeném semireverberantním prostoru s podlahovou plochou cca 35 metrů čtverečních se zakázkovou akustikou s panely Vicoustic.
Měření lze pokládat za 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 - 200 Hz je vidět vliv akustiky místnosti. Měřeno bylo pomocí software Clio Pocket a kalibrovaného mikrofonu, reprosoustavy byly umístěny v poslechové pozici patrné z doprovodných fotografií.
Software neměří anechoickou odezvu, ale frekvenční odpověď s přihlédnutím k zůstatku energie v čase - jde tedy nikoliv o změřený teoretický ideál toho, co reprosoustavy umí, ale o to, jak se reprosoustavy chovaly v konkrétních akustických podmínkách.
Frekvenční odezva - v ose (červená) a pod úhlem 30° (černá)
Frekvenční odezva je poměrně vyrovnaná, je tu vidět lehké zdůraznění výšek s vrcholem na 10 kHz, propad na 200 Hz je módem místnosti, stejně jako propad na 50 Hz. Začátek reprodukce v prakticky plné energii lze vysledovat těsně nad 20 Hz, 802 D4 jsou tedy reálně plnorozsahové. Nebýt lehce prominentnějších výšek, nebylo by v reálném světě k čemu se vyjadřovat. I tak jde o praktický technologický perfekcionismus.
Frekvenční odezva – v ose (červená) a vertikálně pod úhlem 30° pod osou (žlutá) a 30° nad osou tweeteru (zelená)
V reálu nejsou 802 D4 nijak dramaticky náročné na poslechovou výšku, ale lepší je zůstat uchem v ose nebo pod osou výškáče.
Frekvenční odezva – basová část (červená) a středo-výšková část (černá)
Frekvenční odezva – jednotlivé měniče a bassreflex v blízkém poli
Frekvenční odezva na poslechovém místě (FFT) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)
Frekvenční odezva na poslechovém místě (impuls) - levý kanál (červená) a pravý kanál (černá)
Celkové harmonické zkreslení (zelená linka)
Je vidět, že v celém rozsahu se zkreslení drží pod hranicí 1%, dokonce spíše kolem 0,5%. To jsou mimořádně nízké hodnoty.
Zkreslení 2. (žlutá) a 3. (modrá) harmonickou
Waterfall
Impulsní odezva @ 1 m v ose tweeteru
Step response @ 1 m v ose tweeteru
Impedance (červená) a elektrická fáze (černá)
Jednak výrobce přiznává propad k nízkým hodnotám, jednak se v této kategorii čeká skutečně špičková elektronika, takže náročnější impedanční křivka by neměla být nutně překvapením, ale je fakt, že 802 D4 nejsou úplně jednoduché. Jednak velká část basového rozsahu sahá až ke 3 ohmům, jednak fáze vystupuje mimo optimální rozsah (dlužno ale říct, že ne v nejkritičtějších momentech). Celkově ale s high-endovou elektronikou pravděpodobně nebudete mít výraznější problém, snad krom extrémně vysokých hlasitostí u velmi komplexních hudebních materiálů.
CSD z výstupu akcelerometru v polovině výšky bočního panelu @ 2,83 V
VHODNÁ MÍSTNOST
MALÁ [<-- 20m2] [ × ] | STŘEDNÍ [--> 20m2 / <-- 40m2] [ +/- ] | VELKÁ [--> 40m2] [ ✓]
Kč 649 990,-
FOTOGALERIE
https://www.hifi-voice.com/testy-a-recenze/reprosoustavy-podlahove/3357-bowers-wilkins-802-d4#sigProIdf883a5a045
--- --- --- --- ---
KLADY
+ technologický perfekcionismus
+ vpravdě již referenční úroveň i pro velké místnosti
+ fantastický bas
+ otevřenost středů
+ ten nadhled a pohoda ve všech aspektech
+ posun oproti minulé generaci
ZÁPORY
- jste-li „béwéčkofil“ s láskou k ladění posledních let, budete si muset na nový styl chvíli zvykat
--- --- --- --- ---
DOVOZCE: Eurostar Ostrava | www.eurostar-ostrava.cz